Co se tetování týče. Víme že minimálně v pozdní římské armádě dostávali vojáci nějaké značky. Píše o tom Vegetius:
"Sed non statim punctis signorum scribendus est tiro dilectus..." (Veg. I.8 )
Václav Marek v "Antické válečné umění" to přeložil takto: "Avšak nováčkové se nemají označit vojenskou značkou hned po odvodu." Ten překlad však není zcela přesný. Z našeho pohledu především proto, že ignoruje v souvislosti s našimi značkami (
signorum) slovo "
punctis", což je tvar odvozený od slovesa "
pungo", což znamená "bodnout, propíchnout, prorazit, vniknout" atd. Co to znamená, je však sporné. Může to naznačovat nějakou formu tetování, nebo třeba značky dělané řezáním do kůže, ale také nemusí. Ta značka navíc nemusela být nutně na těle vojáka (přestože z textu to tak vyplývá -
scribendus est tiro). Klidně to mohla být nějaká třeba kovová destička - něco jako dnešní psí známky. Pro takovou interpretaci máme další zajímavé svědectví v "Acta sancti Maximiliani martyris", kde také zmíněna značka vojáka a je zde přímo řečeno:
"
...et si signaveris, rumpo illud, quia nihil valet. Ego Christianus sum, non licet mihi plumbum collo portare..."
Což můžeme přeložit asi takto "...a jestli mě označíš (dáš mi značku/známku), zlomím ji (to označení/tu značku), protože nic neznamená. Já jsem křesťan a není mi dovoleno nosit olovo (nějaký olověný předmět, čímž je myšlena právě ta značka) kolem krku..." To by tedy mohlo naznačovat něco jako psí známky v římské armádě na konci 3. stol. n. l. Věrohodnost zmíněného textu byla ovšem zpochybněna, a je tedy otázka, do jaké míry se o něj můžeme opírat (
viz tato stránka). O dalších primárních pramenech k tomuto problému nevím.
Když to tedy shrneme, tak víme, že vojáci byli minimálně v pozdní římské armádě nějak značkováni. Ovšem jakou formu tyto značky měly, je nejisté. Nějaké konkrétní vzorce, písmena, nebo něco podobného neznáme už vůbec.
Co se tyce psi znamky, v nasem spolku planujeme: jmeno, cislo kohorty a ze se jedna o Falconovu centurii. Na to, jak byla Rimska vojenska birokracie vyspela, dovedu si predstavit, ze proste vojak dostal novou ID, kdyz prisel do nove jednotky, naklady jsou minimalni a Rimskej smysl pro poradek veellkeeeej 
Taky si dovedu predstavit, ze ID, stejne jako dnes, byly dve: jedna se nechala na krku mrtvaka, aby ho pozdejc mohli pohrbit a vedet, koho pohrbivaj a druha se sejmula, aby se napsal presny zaznam o smrti vojaka, jako dneska. Alespon tak si to predstavuji ja 
