LEGIO X GEMINA PIA FIDELIS

A taky se tam prý hodně rozmáhala žvanivost...

_________________
Bruukus Minimus
pětník IV. contubernia, VI centurie
VIII coh. LEG. X GPF
"Carpe Diem"

Nechtěl jsem zakládat nové téma, ale před časem jsme řešili tu otravu olovem v cíno-olověné pájce. Někdo tehdy vzpomenul rozšířený názor na otravy olovem z vodovodního řadu. Prolouskal jsem se docela zajímavou knihou Technika v Antice od Brigitte Cech. Jednotlivé sekce jsou docela dobře podložené další odbornou literaturou i když jsem tam u katapult našel pár chyb resp. věcí u kterých nevím jestli jde o nepochopení Vitruvia nebo problém překladu z angličtiny do češtiny.

Nicméně k olovu - antické rozvody se dělaly z kamene, terakoty, dřeva, olova a bronzu. Z kamene se obvykle dělaly hlavní části vodovodů, akvadukty, velké rezervoáry vody aj. Terakotové (nebo někdy také kamenné) se dělaly větší trubky (dřevěné spíše v provinciích), bronz se používal spíše na kohouty aj. Olovo se ale používalo v opravdu velké míře - na slabší nebo koncové rozvody (tlakové rozvody mohly dosahovat i vyšších pater domů), olověné kohouty, bojlery, nádrže vodojemů, stavidla v rozvodných nádržích aj. Byl to pro ně zřejmě dostupný a snadno tvarovatelný materiál. Celý jejich vodovodní systém byl fascinující, ale to je asi na jiný článek jinám. Takže ano, olovo se do vody skutečně z vodovodního řadu uvolňovat mohlo. Jenže římský systém byl založen narozdíl od našeho na neustálém proudění vody. Velké rezervoáry (pokud je vůbec stavěli) byly kamenné a menší vysuté vodojemy sloužily spíše k vyrovnávání tlaků vody v potrubí nebo jako rozvodná centra. Část vodovodu byla veřejná a končila v obecních kašnách odkud dále proudila do kanalizací, případně do lázní aj. Část končila v soukromých domech (docela mne překvapil podíl soukromých odběratelů vody ale samozřejmě je to podstatně menší část než těch co museli využívt kašen) boháčů. Tam voda mohla opět volně proudit (do jejich kuchyní nebo soukromých lázní/koupelen) ale část asi zůstávala v trubkách, protože ty se daly na konci uzavřít (jejich kohouty jsou překvapivě moderní a dokonce znali něco jako směšovací kohout na teplou a studenou vodu). Proudící voda bude kontaminována olovem z rozvodů jen zanedbatelně a na zdraví lidí nebude mít valný vliv. Tudíž většiny obyvatel se to zřejmě nebude týkat. Jde spíše o ty majetnější vrstvy. Tam by mohla být voda stojící v trubkách a bojlerech kontaminována více, ale povrch trubek se časem potáhl vrstvou sintru, který povrch trubek do značné míry izoloval. Snáze se kontaminuje voda měkká ale podle toho článku je v Římě a okolí spíše voda tvrdá, která se kontaminuje podstatně hůř (olovo se rozpouští ve vodě s PH pod 6,5). Velká část spotřebované vody byla užitková - určená k mytí a praní, takže ani kontaminace vody v olověných bojlerech nehraje příliš roli. Takže olověné rozvody sice nejsou zrovna nejzdravější a římané o nebezpečí olova věděli - Vitruvius na to sám upozorňuje, ale obsah olova v pitné vodě zřejmě nebyl sám o sobě tak velký aby to mohlo někomu uškodit.

Nicméně je pravda že se v kosterních pozůstatcích římanů často nachází velké množství olova. Jenže to se tam nemuselo dostat nutně z vody (nebo jen z malé části) - olovo bylo běžnou součástí oblíbených líčidel (olověná běloba - Pb2CO3), takže si ho bohatí římané vtírali přímo do kůže, do vlasů aj. Ještě mnohem větší dávku olova přímo konzumovali - defrutum a sapa je vinná šťáva vyvařená v olověných kotlích na polovinu nebo až třetinu původního objemu. Při zahřátí reaguje olovo s kyselinou vinné šťávy a vzniká octan olovnatý - tzv. "olověný cukr", který se kupodivu ještě v 19.st. používal jako sladidlo. V roce 1883 připravil německý fyzik Hoffman sapu podle původních Columellových údajů a naměřil v ní 240mg olova na litru. Dvě čajové lžičky v litru vína zředí koncentraci na 20-30mg/l. Hoffman se dostal další redukcí až na sapu s obsahem olova 1000 mg/l.

K chronické otravě olovem dochází při pravidelném příjmu nejméně 1mg olova denně po delší čas.

Takže podle mého názoru byli bohatí římané obklopeni olovem a přijímali ho ve větších nebo menších dávkách prakticky neustále (zejména v pozdějším období) takže ani není divu že ho měli tolik v kostech a určitě nebyli vůči chronické otravě olovem imunní. Na druhou stranu vliv olova uvolněného z vodovodního řadu je ve srovnání s tím co přijímali v potravě nebo těch líčidlech apod. asi celkem zanedbatelný. Otrávit se olovem v cíno-olověném potahu patery nebo situly, při občasném vaření prostě nelze.

_________________
Tribun Angusticlavi
Legio X. GPF

Salve,
tuhle knihu jsem si take koupil a je velice kvalitni, ac jsem k ni pri byl zprvu skepticky, nebot v beznem knihkupectvi se najdou spise knihy, ktere jsou tak nejak vice popularisticke, nez odborne a tohle je velmi kvalitni skloubeni obojiho.
Jo ta otrava se omyla, aby lide meli o cem povidat. Jelikoz se prakticky snazili vzdy vyhnout tlakovemu vedeni vody, tak ten prechod olova do vody je uplne minimalni. Tvrda voda navic tvori na vnitrni strane vedeni casto alespon slabou vrstvu vodniho kamene, takze pak je to prakticky v suchu.
Podobne nas strasili i s modernim aluminiovym nadobim, jak je to nebezpecne a jak se otravis, nebo se ti snizi potence ci co. Ale to by jsi si musel ten hlinik do te polevky strouhat a coz by vedlo k velike spotrebe lzic

Vale

_________________
PETRONIVS SCORPIVS
CENTURIO COH III BRVTI LEGX GPF
,,VSQVE AD FINEM"

wothan píše:

docela mne překvapil podíl soukromých odběratelů vody

To by mě docela zajímalo, mohl bys k tomu uvést něco bližšího? Nejlíp nějaká čísla .

wothan píše:

Proudící voda bude kontaminována olovem z rozvodů jen zanedbatelně a na zdraví lidí nebude mít valný vliv. Tudíž většiny obyvatel se to zřejmě nebude týkat. Jde spíše o ty majetnější vrstvy.

Tady tě trochu chytnu za slovo. Vzhledem k tomu, že téměř 90% obyvatel žilo na venkově, většiny se nebudou týkat ani vodovody jako takové.

Každopádně díky za příspěvek, dověděl jsem se hodně novýho a uvažuju o knížce.